Splněný sen pokračuje

Kateřina Indrůchová, která se s námi podělila o příběh nazvaný „Splněný sen“, nám poslala pokračování. I když všechno trvá již pěkných pár týdnů, stále ještě není celá věc u zdárného konce.

K článku o koníkovi se nedlouho po zveřejnění dostala i majitelova přítelkyně Š., a velice „mile“ mi za článek poděkovala. Řekla mi také, že doufala, že se domluvíme normálně. Tak jsem jí upozornila na fakt, že čekám už 3 týdny, až si odvezou koně a vrátí mi peníze, které jsem za něj dala.

Od slečny Š. jsem se také dozvěděla, že mi údajně již dříve řekla, že náklady vzniklé při vyšetření uhradí. Opět jsem ji musela vyvést z omylu a sdělit jí, že její přítel mi milostivě řekl, že oni nezaplatí nic. A tak mi do telefonu lamentovala a prý si pro koně v pátek přijedou.

Mezi tím jsem já vše předala právníkovi, který naznal, že je nutné napsat odstoupení od smlouvy. Toto odstoupení šlo již poštou k majitelům. V den, kdy si měli přijet pro valáška, se mi měla slečna ráno ozvat, jestli sehnala peníze, které jsem chtěla při předání koně zpět. Místo toho mi napsala, že čekají
na ten můj dopis, aby věděli, co v něm je.

Takže opět nevyjeli. U nás mezi tím na toto téma začali vznikat vtípky, protože už tolikrát si měli pro koně přijet a nikdy nepřijeli. Odpoledne jsem to já zase nevydržela a poslala SMS, jestli dopis obdrželi. Bylo mi sděleno, že ano, a že se mám podívat na mail. Tam stálo, že pan majitel M.M. nesouhlasí s částkou, kterou požaduji, a že VYŽADUJE předání koně 23.2.2015.

S tím jsem samozřejmě souhlasila, protože už měsíc jsem se nesnažila o nic jiného než koně majiteli předat. A tak jsem dnes ráno odjela do stáje nachystat valacha k předání, koníka jsem vyčistila, pomazlila se s ním a rozloučila se. A pak jsem čekala a čekala… Pan majitel se (k překvapení všech) dostavil.

Velice sebejistě se šel na koně podívat. Ukázala jsem mu, že je v pořádku a nechala jsem si podepsat předání. Pan majitel chtěl koně naložit sám, což mě udivilo, protože u nás jsme ho nakládali 3-4 lidé. Po velice krátké chvíli zjistil, že sám nenaloží, a tak jsme mu s trenérem pomohli.

Když stál koník na vozíku, zeptala jsem se, jak budeme řešit finance. Pan majitel mi řekl, že chce všechno řešit oficiálně, přes právníky. S tím jsem tedy souhlasila, protože rozumná a slušná domluva je panu majiteli věc velice vzdálená, a tak bude lepší tohle rozhodování kdo má a nemá pravdu přenechat nějaké vyšší moci.

Nedočkala jsem se ani zaplacení odborného vyšetření v Brně, které, jak se dušovala majitelova přítelkyně, měli zaplatit. Nekonalo se nic. Slečna pro jistotu vůbec nedorazila, prý musí hlídat vysoko březí kobylu, ale podle mě nepřijela z toho důvodu, že velice dobře věděla, že bych finance požadovala.

A tak jsem zamávala z vrat stáje mému „splněnému snu“, a poslala ho zpět do bývalé stáje.
Jestli uvidím někdy finanční vyrovnání od majitelů, to nevím, ale říct můžu jedno. Jsem extrémně tvrdohlavý a cílevědomý tvor, i když jsem jen žena.J

O dalším vývoji vás budeme zase informovat na našich stránkách.