Mezinárodní vytrvalost aneb dálkoplazi u nás

Z parkurového areálu JO Dubicko se pomalu stává areál multifunkční. Důkazem byly mezinárodní vyrtvalostní závody, které proběhly ve dnech 18.-19. července 2014. První nápad uspořádat tuto akci se objevil již v loňském roce a plány postupně nabraly pevné obrysy. Ve spolupráci se zábřežskou Stáji Kyselý se již několik měsíců dopředu pilně pracovalo, hlavně pak na vymýšlení vhodných tras.

 

Především se však celý areál musel uvést do co nejlepšího stavu. A tak se natíraly stáje a ohrady, stavěla nová sociální zařízení a vůbec se dělalo všechno pro to, aby byl areál na takovou megaudálost připravený. Všechno pak vyvrcholilo poslední dny chystáním jízdárny na veterinární prohlídky a hlavně vařením velké spousty jídla.

 

Očekávalo se totiž (a také opravdu přijelo) více než sto startujících, přičemž každý z jezdců měl kolem sebe minimálně dvoučlenný tým. Do našeho areálu se tak na dva dny nastěhovaly asi tři stovky lidí a stovka koní. V ohradách se postavilo přes padesát boxů, zbylí jezdci dali přednost vlastnoručně postaveným paddockům – tedy malým ohrádkám.

 

Už ve středu začínali přijíždět první koně a do pátku byli na místě všichni. Nepřijeli pouze čeští závodníci, ale také Poláci (jeden se nás ptal na cestu: „Fila Cháj, to tam?“), Slováci, Němci a Litevci.

 

V pátek se kromě veterinárních prohlídek koní konal závod dětí na ponících. Chudáci rodiče museli běžet se svými dětmi, takže v závodu šlo více o vytrvalost rodičů něž koní.

 

Hlavním závodním dnem byla sobota. Jelo se celkem devět soutěží, z toho dvě soutěže mezinárodní. Bylo uděláno několik různě dlouhých okruhů, které sahaly od Zábřehu až k Mohelnici a v každém závodě se jel různý počet těchto okruhů. V nejvyšších soutěžích jezdci trasu obkroužili asi pětkrát, v těch menších třeba jen jednou.

 

Různý byl i čas vyjíždění závodníků na trať. Jezdci startující v nejdelším závodě (142 km) vyjížděli na trať už v pět hodin ráno a vraceli se teprve kolem sedmé hodiny večerní. Naopak účastníci kratších soutěží byli na trase jenom kolem tří hodiny.

 

Nejvíce úspěchů posbírali jezdci čeští, velmi dobří však byli také Poláci. Pořádající stáj se nenechala vůbec zahanbit, například Karin Doležalová ze Stáje Kyselý vyhrála nejvyšší mezinárodní soutěž, závod na 120 km. Druhou mezinárodní soutěž (86 km) vyhrála Kateřina Pixová a ve 142 km zvítězila Milada Janatová.

 

Poláci, respektive jejich koně, byli nejvíce navrhováni na cenu kondice, ve které víceméně vítězí kůň, který je po závodech v nejlepším stavu a (překvapivě) v nejlepší kondici.

 

V osm hodin, když dojeli už i jezdci jedoucí 142 kilometrů, se konalo slavnostní vyhlašování vítězů. Kromě vyhlašování jednotlivých soutěží proběhlo i vyhlášení oblastního mistrovství nebo třeba Veteran Cupu 2014. Oblastní mistrovství pro tento rok vyhrála Michaela Zapletalová z pořadatelské Stáje Kyselý. Ve Veteran Cupu se zase nejvíce dařilo Evě Machkové.

 

Hodně jezdců vyjádřilo svou spokojenost nad průběhem celých závodů a mnozí by se zase někdy rádi vrátili. Kdo ví, třeba se u nás brzy dočkáme dalších vytrvalostních závodů.

 

Velké díky patří oběma hlavním pořadatelům, tedy panu Kyselému ze Stáje Kyselý a panu Vachutkovi z JO Dubicko, a v neposlední řadě také podpůrnému týmu z obou stájí, který zajíšťoval po dobu závodů veškeré služby, od občerstvení, přes pomoc veterinářům, až po hlídání křižovatek na trasách.

 

Foto Petra Vrbová